Jcdvzbm

Jiří Lastiwka
MUDr. Jiří Lastiwka (* 1888 - † 1945)
Narození	1888[1] Bukovina[1]
Úmrtí	19. května 1945[1] Praha - Motolská nemocnice[1]
Příčina úmrtí	Cheilitis purulenta, Sepsis (Tetanus)[1]
Bydliště	Malý Břevnov[1]
Vzdělání	Karlova univerzita v Praze (Lékařská fakulta, promoval 1927)[1]
Povolání	praktický lékař (chirurg, internista)[1]
Zaměstnavatel	německá firma Lufthansa v protektorátní Praze[1]
Titul	MUDr.[1]
Partner(ka)	Františka Lastiwková[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Lastiwka (1888, Bukovina^[1] - 19. května 1945, Praha - Motolská nemocnice^[1]) byl za Protektorátu Čechy a Morava praktickým lékařem u německé firmy Lufthansa v Praze.^[1] Již od konce března 1939 až do začátku května 1945 aktivně pomáhal několika domácím ilegálním odbojovým organizacím (mimo jiných i zpravodajsko-sabotážní skupině Tří králů).^[1] Během Pražského květnového povstání 1945 byl při výkonu své lékařské profese v terénu raněn střepinou v obličeji a na následky otravy tetanem i přes veškerou lékařskou pomoc zemřel 19. května 1945 v nemocnici v Praze - Motole.^[1] In memoriam byl v roce 1946 vyznamenám československým válečným křížem 1939.^[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jiří Lastiwka pocházel z Bukoviny.^{[1] [p 1]} Po dokončení studia lékařství na Karlově univerzitě v Praze (promoval v roce 1927^[1]) pracoval jako praktický lékař - chirurg.^{[1] [p 2]} Za protektorátu byl závodním lékařem německé firmy Lufthansa v Praze.^[1] (Tato firma na doktora Jiřího Lastiwku podala dne 2. listopadu 1943 udání na úřadovnu gestapa.^[1][2] Předmětem udání byl fakt, že MUDr. Jiří Lastiwka nechává mnoho lidí ve stavu pracovní neschopnosti.^[3][1][2])

V Praze žil MUDr. Jiří Lastiwka na Malém Břevnově, kde se také záhy po německé okupaci (již koncem března 1939) zapojil do ilegální odbojové činnosti.^[1] (Byl zapojen aktivně do odbojové organizace „Bílá hora“ a napojen na skupinu Kapitán NEMO, která působila na Bílé Hoře a v Břevnově] a to od března 1939 až do května 1945^[4]). Jeho ilegální protiněmecká činnost měla různé podoby:^[1]

• Od konce března 1939 plnil své lékařské povinnosti i pro odbojáře a partyzány;^[1]
• vydával potvrzení o nemoci, aby lidé v odboji mohli plnit své úkoly i přesto, že byli objektivně zdraví;^[5][1]
• zajišťoval odboji léky a zdravotnický materiál, k němuž měl, jako podnikový lékař firmy Lufthansa, přístup (především v roce 1944 spotřeba tohoto materiálu silně vzrostla);^[1]
• v ordinaci přechovával tiskoviny z ilegální tiskárny RONDO (od Antonína Ekstaina), odkud se dále kolportovaly;^[1]
• na doporučení MUDr. Sedláčkové z Letné doktor Lastiwka ošetřoval děti perzekvovaných, pomáhal jim finančně i s potravinami;^[6][7][1]
• s Josefem Francem ^{[p 3]} byl Jiří Lastiwka zapojen do zpravodajsko-sabotážní skupiny Tří králů, která působila v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON)^[6][1]
• Lastiwka u sebe skrýval jednoho ze Tří králů - štábního kapitána Václava Morávka (ten údajně spal na operačním stole) a několikrát jej narychlo převážel v noci ve svém autě. (Václav Morávek tehdy nějaký čas žil na Petřinách v Zeyerově ulici u strážníka Václava Ajšmana. ^{[p 4]})^[8][9]
• příkazy k odbojové činnosti pro Tři krále dostával MUDr. Jiří Lastiwka od plukovníka Josefa Churavého, štábního kapitána Václava Morávka, podplukovníka Josefa Balabána a podplukovníka Josefa Mašína;^[4]
• začátkem roku 1945 byl MUDr. Jiří Lastiwka jmenován Revolučním národním výborem vedoucím pobočné nemocnice se sídlem v Malém Břevnově. Jiří Lastiwka tak na jaře 1945 zřídil ve škole v Malém Břevnově nemocnici a vybavil ji léky a dalším zdravotnickým materiálem.^[1] Nemocnice byla v provozu při Pražském květnovém povstání 1945. ^{[p 5]}

Během Pražského květnového povstání 1945 se účastnil povstání se zbraní v ruce a to v období od 5. května 1945 do 12. května 1945 na Bílé hoře - Malý Břevnov ve skupině „Bílá hora“.^[10] Při ošetřování zraněných v terénu byl při výkonu služby lékaře dne 7. května 1945 zraněn střepinou v obličeji.^[10] I přes toto zranění pokračoval až do 12. května 1945 v léčení raněných a ošetřování nemocných.^[3] Dne 12. května 1945 byl převezen do Motolské nemocnice v Praze, kde byl týden léčen až do 19. května 1945, kdy se jej nepodařilo zachránit a zemřel na otravu tetanem.^[10]

Za svoji odbojovou činnost byl MUDr. Jiří Lastiwka po druhé světové válce vyznamenán (in memoriam) československým válečným křížem 1939.^{[5][8] [p 6]}

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

1. ↑ V letech 1775–1918 byla Bukovina součástí Rakouské monarchie, v současnosti je toto území rozdělené mezi Rumunsko (župa Suceava) a Ukrajinu (Černovická oblast).
2. ↑ Kromě chirurgie byl též internistou, gynekologem, stomatologem a neurologem.^[1]
3. ↑ Josef Franc - popravený ve věku 41 let dne 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnici.^[1][8][9]
4. ↑ Václav Ajšman - popravený ve věku 45 let dne 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnici.^[1][6]
5. ↑ Personál nemocnice tvořili: dentista: Šíma; sestry: Hanigerová, Štorkánová, Novotá; řidič a technik: Antonín Ekštain a Rudolf Diviš.^[1]
6. ↑ Dne 8. června 1946, číslo dekretu 23312.^[5][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

1. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj} DOUŠA, Jiří, Ing. Hrdinové mlčí. Národní Osvobození. 2015, čís. 8, s. 8. Autor je předsedou 87. základní organizace ČSBS Praha 6. 
2. ↑ ^{a b} Archiv Ministerstva vnitra
3. ↑ ^{a b} Plukovník Kleinbauer MNO - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
4. ↑ ^{a b} Archiv Ministerstva obrany - Domácí odboj
5. ↑ ^{a b c} Jeroným Šťastný (ilegální krycí jméno SOVA) - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
6. ↑ ^{a b c} Zápotočný Arnošt - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
7. ↑ Františka Lastiwková - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
8. ↑ ^{a b c d} Ladislav Sibera - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
9. ↑ ^{a b} Marie Francová - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
10. ↑ ^{a b c} Archiv Ministerstva obrany - Povstání českého lidu 1945

Související články[editovat | editovat zdroj]

• Seznam popravených na Kobyliské střelnici

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]

• Františka Lastiwková - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
• prof. JUDr. Zbyněk Kiesewetter, DrSc. (paměti, vzpomínky, výpověď)
• Podplukovník Fečo MV - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
• Vlasta Blažková (paměti, vzpomínky, výpověď)